Fejetony
Silvestrovská předsevzetí, která asi zase nesplním
29.12.2011 – Znáte to, rok se chýlí ke konci a vy jste nad vypitou láhví šampáňa a snědenou krabicí cukroví (opět) plni plánů a předsevzetí. Cíl je prostý: všechny své chyby, slabosti a nešvary nechat vyhasnout s posledním zábleskem silvestrovského ohňostroje.
A jak vypadá váš anděl strážný?
9.8.2011 – Jako malá jsem mívala nad postýlkou obrázek andělíčka strážného. Byl to malý blonďatý chlapeček, který měl sepnuté baculaté ručičky a bezstarostně se usmíval.
Pravidla kavárny
2.8.2011 – S kamarádkami se obvykle scházíme u kafe. Posezení u dobrého vínka je rovněž hodnoceno kladně, ale taková akce již vyžaduje větší časový prostor, vítaný je také odvoz domů a následný den volna.
Jsem prokrastinátor, nebo jen neorganizovaná včela dělnice?
26.7.2011 – Nedávno jsem připravovala článek o prokrastinaci. Ne že by to pro mě bylo úplně nové téma, ale tentokrát mě jistá souhra okolností (včetně sepsání tohoto fejetonu) přiměla k tomu, abych se nad sebou vážně zamyslela.
Povídka: Na pláži
20.7.2011 – Tropické slunce naplno rozdávalo svoji energii, mořské vlny téměř neslyšně olizovaly okraj pláže a jakoby z nekonečné dálky se ozývaly hlasy rozdováděných rekreantů při plážovém volejbalu.
Vším jsem byla ráda
18.7.2011 – Pocházím z generace, kde bylo prestiží a úspěchem pracovat celý život na jednom pracovišti. Jakmile zde začal člověk „mířit“ do důchodového věku, prožíval jakousi dobu „hájení“.
Vesele, jen vesele…
12.7.2011 – Ocitla jsem se věku, kdy se svými vrstevníky začínáme probírat při setkání spíš nemoci než narození, víc rozchody než sblížení a kdy schopnost přirozené regenerace těla klesá.
Jak jsem (ne)pracovala z domova
18.6.2011 – Mám vlastní kancelářskou židli ve velké společnosti s pracovní dobou od-do. Každý den mi začíná a končí přibližně ve stejný čas a mně to tak vyhovuje.
Cestuji často a ráda
13.6.2011 – Cestuji často a ráda, s přibývajícími léty ještě o to víc. Mám teď na cestování sice více času, i když o to méně síly. Je to tak, za všechno se platí.
A přece se točí… rychleji?
7.6.2011 – Už pár let si píšu deníky, které mi pomáhají uvědomit si, co jsem vlastně prožila, s kým, kde, a hlavně proč. Nejsou to žádné romány, které by někdo mohl vydat jako volné pokračování Bridget Jonesové, ale pár humorných věcí i srdce těšících zážitků se tam ovšem najde.